Závěr projektu Umačkáni dětmi

Sobotní večer 3. prosince se do Prahy sjížděli z celé republiky návštěvníci nejen za předvánočními nákupy, ale také na společenský večer, jímž byl uzavřen pionýrský projekt Umačkáni dětmi. Tedy kampaň, která u příležitosti Evropského roku dobrovolnictví měla za cíl upoutat co největší pozornost veřejnosti k dobrovolné práci s dětmi. A co bylo pro hosty přichystáno?

Závěr projektu Umačkáni dětmi

Především představení výstupů projektu, které vzešly z navrhování a hlasování na webu (www.umackanidetmi.cz) nebo například na Bambiriádách – celkem se hlasů sešlo přes 3000. Lidé se v průběhu projektu vyjadřovali k několika otázkám.
Nejprve jsme se ptali, jaká je nejdůležitější vlastnost dobrovolníka pracujícího s dětmi. Takových vlastností se sešly desítky, některé spíše překvapivé až humorné. Dobrovolník, který by měl všech prvních dvanáct podle počtu hlasů (za každý měsíc Evropského roku dobrovolnictví jedna), by byl hodný, trpělivý, přátelský, zábavný, zodpovědný, měl by k dětem vztah, byl by spravedlivý, kreativní, spolehlivý, představoval by přirozenou autoritu a vzor, byl by obětavý, empatický…

Existuje vůbec někdo takový? Stačilo se rozhlédnout po sále a odpověď se nabídla sama. Velkou část hostů tvořili právě dobrovolníci, kteří za svou práci pro děti získali na webu projektu stovky hlasů – to byla totiž druhá otázka kampaně.
I z nich byla vybrána dvanáctka nejúspěšnějších, zde je máte seřazené podle abecedy:

Miloslav Antoš, Domažlice, PS Mír, PlKOP
Vladimíra Brandová, Klatovy, PS Tuláci, PlKOP
Vladimír Čech, Domažlice, PS Mír, PlKOP
Dagmar Čechová, Domažlice, PS Mír, PlKOP
Milan Kamenický, Dolní Ředice, TJ Sokol Dolní Ředice, Pardubický kraj
František Kováč, Habartov, PS des. Roubala, KOPKvK
Jiří Nalezenec, Dolní Ředice, TJ Sokol Dolní Ředice, Pardubický kraj
Lenka Sakařová, Zborovice, PS Zborovice, O-ZKOP
Jarmila Vaclachová, Holešov, PS Dr. Mirko Očadlíka, O-ZKOP
Františka Vašinová, Kunovice, PS Kunovice, O-ZKOP
Jitka Wessela, Chomutov, PS Chomutov, ÚKOP
Čeněk Zábranský, Horažďovice, PS Prácheň, PlKOP

Proč podle abecedy? Protože není vítěze ni poražených, jak vysvětluje předseda Pionýra Martin Bělohlávek: „Je důležité zdůraznit, že dvanáctka oceněných nejsou nejlepší dobrovolníci, protože se nejednalo o soutěž.” upozorňuje Martin Bělohlávek s tím, že práce s dětmi se poměřuje velmi těžko. „Tito byli vybráni z nominovaných jako zástupci těch, kteří si zaslouží naši úctu. Mimo jiné za to, že nezištně dávají něco ze sebe dál.” A co na to řekli samotní ocenění? Některých jsme se zeptali:

„Beru to jako pochvalu,” přiznal nejmladší z oceněných dobrovolníků – Miloslav Antoš, kterému nikdo neřekne jinak než Jakeš. Pracuje s dětmi v pionýrské skupině Mír Domažlice, kam chodil jako dítě a kde v patnácti zůstal coby instruktor a později vedoucí. „Nejdřív kvůli lidem, ale pak jsem zjistil, že mě baví přenášet to, co vím a umím, na děti,” doplňuje Jakeš, který je ´odchovancem´ dalších dvou oceněných – manželů Dagmar a Vladimíra Čechových.

Dáša Čechová, která PS Mír Domažlice vede, je v Pionýru od šesti let a přivedla sem i svého tehdy přítele Vladimíra. „Došlo mi, že pokud za ní chci chodit, musím na schůzky. A chytlo mě to,” směje se Vladimír. Jeho manželka dodává, že ´normální chlap si najde ženskou, jen Vláďa ženskou s dvaceti dětmi´. „Ale vydržel,” říká sympatická vedoucí.

Doslova za pionýrskou rodinu lze považovat Brandovy z Klatov, v PS Tuláci Klatovy totiž nepracují jen manželé Václav a Vladimíra, ale i jejich děti Magdaléna a Václav. Do Prahy si pro ocenění přijela Vladimíra ´Aviča´ Brandová, která s manželem ´Willym´ pořádá tábory už třicet let. Ještě mnohem dříve se na jednom z nich coby vedoucí seznámili. „Pomohlo tomu tehdy i to, že bylo málo hrnečků a my se o jeden museli dělit,” vzpomíná Aviča. A kde přišla ke své neobvyklé přezdívce? „Přinesla jsem si ji z domova, říkala mi tak moje sestra,” vysvětluje Vlaďka, kterou na slavnostní vyhlášení přijela podpořit celá rodina.

Každý si z oceněných si z Prahy odvezl pamětní list a nově vzniklý symbol dobrovolníků pracujících s dětmi (dospělá ruka s otiskem dětské ručky uvnitř a nápisem Víc pro děti než pro sebe) – to byla poslední ze tří hlavních otázek projektu, vítězný symbol přes web kampaně navrhl Ondřej Vicenec. Každý z výše uvedené dvanáctky vedoucích se navíc stal novopečeným majitelem pozemku na Měsíci.

Protože ale na podobném společenském večeru musí být hlavně zábava, nechyběla ani hudební vystoupení, představení kouzelníků a také prostor pro volné setkávání a klábosení starých i nových známých.

Večeru předcházelo diskusní fórum k tématům Evropského roku dobrovolnictví za účasti ředitele odboru mládeže MŠMT Michala Urbana, Ester Franzové, která představovala program Europass, a zástupců Pionýra.

Poznámka na závěr: Součástí oceňování bylo i poděkování dvěma „novinářům“ za jejich podporu dobrovolné práce s dětmi – Miroslavě Tolarové (Plzeňský deník) a Jiřímu Kokmotosovi (Český rozhlas).

Publikováno: pondělí, 05.12.2011 21:39 Vložil: Mirka Tolarová a Jakub Kořínek

« Zpět na výpis článků

© 2019 Pražská organizace Pionýra | praha@pionyr.cz