Pot, smích a slzy aneb Pražská Bambiriáda očima organizátorů

„To se sem nikdy nemůže vejít!“ Jsem zoufalá. Prostor pro naši expozici vypadá úplně jinak, než jak jsme s ním počítali. Bezradně stojím uprostřed nebezpečně malého travnatého placu a pomalu propadám panice, vždyť začínáme už zítra! „Ale ne, podívej, to pude…“ A taky že jo. Za vydatného smíchu, klení a hlavně neustávajícího deště nám pod rukama pomalu roste pionýrská expozice na pražské Bambiriádě.

Pot, smích a slzy aneb Pražská Bambiriáda očima organizátorů

Hned první den ráno se málem rozpláču. Dojetím. Těsně před tím, než se otevřou brány pro veřejnost, přijde do naší expozice zrzavý klučina a dobře deset minut nás chválí: „Jéé, pionýři, to já se pokochám. Vy to máte vždycky tak vymakaný, to je naprosto neuvěřitelný, naši se jako snažej, ale tohle, to je prostě něco. Vy to máte fakt pro ty děcka, každej rok skvělej nápad, to je prostě suprový! Loni jste to měli taky tak nádherný a vymakaný…“
Kdo byl ten nadšený fanoušek? Byl to skaut, člen SOS, která celou Bambiriádu zajišťovala po bezpečnostní stránce. Rozhlédla jsem se okolo a viděla všude totéž: stánek, nástěnky, letáčky, balónky a lízátka. Pak jsem se podívala do naší expozice a bylo mi jasné, že všechno půjde hladce.

Za celé čtyři dny jsme se ani na moment nezastavili, neustále jsme měli plno. Některé maminky k nám chodily najisto: „Jéé, pionýři, vy máte zase pro děti ty soutěže, že jo?“ Dětičky se vyřádily na deskovkách, rukodělkách, lanových aktivitách, ve střelnici a v týpku, a rodiče si mezitím přečetli něco o našich ideálech a Opravdu dobrém táboře. To je vůbec báječná kampaň. Když přišli rodiče-skeptici („no Pionýr, to my víme svoje“), dostali letáček ODT. Žádné vnucování našich oddílů, jen rady jak vybrat tábor. Výsledek? Nadšený rodič se probírá naší nabídkou táborů, sám si bere portfolio o Pionýru a vysílá své dítko na soutěže v expozici. Program, který jsme pro děti připravily musel být opravdu lákavý, protože mnohé z nich neváhaly opustit prostor Bambiriády a vydat se na den otevřených dveří v dálavské klubovně hned za rohem.

O naši expozici ale jevily zájem i média a významné osobnosti. Dětská tisková agentura s námi přišla udělat rozhovor; za velkého focení a mávání nás navštívil primátor Pavel Bém. Jako pravý skaut nám na pozdrav podal levou ruku. Největší radost mi ale udělala manželka jeho excelence bulharského velvyslance, která přišla takzvaně inkognito. Potom, co si se svým synem prošla celou expozici, se nám do infostánku přišla představit. Potřásla mi rukou a nadšeně vyprávěla, jak si to u nás její syn parádně užil.

Možná že pro jednotlivé skupiny, které nám s Bambiriádou pomáhaly, z toho žádné nové děti do oddílu nebudou. Ale jako sdružení jsme si udělali takovou reklamu, že už snad brzo nebudeme muset čelit otázkám typu „Pionýr, a to ještě existuje?“

Závěrem zbývá jen poděkovat všem, kteří letos pomohli a doufat, že příští rok bude ještě o něco lepší!



Text Hanka „Popelka“ Farkačová
Foto Jirka Tomčala, Jakub Kořínek a Jiří Jirsa

Publikováno: čtvrtek, 27.05.2010 15:15 Vložil: Michal Krtek Rejzek

Přiložené fotografie

Popelka a primátor Pavel Bém Stanoviště a oddíl Dálava Střelba Ráma Lana

« Zpět na výpis článků

© 2019 Pražská organizace Pionýra | praha@pionyr.cz