Kapky, potoky, řeky …utvářejí světy

Bylo heslo letošní CVVZ. Některé emotivní zážitky musí ještě chvilku doznít. Některé zážitky nelze ani popsat – ty se musí prožít. Pro nezasvěcené zde budu vyprávět o východočeské Celostátní Vzájemné Výměně Zkušeností 2011. Letošní ročník se konal v Hradci Králové již od středy 16. listopadu (do neděle 20.11.). A jelikož byl státní svátek ve čtvrtek, tak se CVVZka mohla pořádně protáhnout.

Kapky, potoky, řeky …utvářejí světy

Sice se nás nesjel takový počet jako v roce 2004, kdy nás bylo 1246. Letos se CVVZky účastnilo 552 lidiček z nejrůznějších koutů naší i Slovenské republiky. U statistiky ještě chvíli zůstanu, průměrný věk účastníků byl letos 26,8 roku. Nejpočetnějším rokem narození byly roky 1992 a 1993, tedy děcka ve věku 18 a 19 let, čímž se podle mého názoru letošní CVVZka řadí mezi jednu z nejnižším věkovým průměrem. Ještě stále se mi v hlavě honí spoustu zážitků a nevím, z kterého rohu začít, ale asi odtud:

„Já dávám svou víru,
že přátelství má sílu,
já dávám svou víru,
do proudů tvých.
Řeko má, nes je dál,
pít lidem dávej,
řeko má, nes je dál,
až do moří.“

Toto jsou slova hymny z večerního zahajovacího ceremoniálu. Opravdu neopakovatelný zážitek. Probíhal v Jiráskových sadech nedaleko od soutoku Labe a Orlice, vlastně ve středu města i když stranou od civilizace. Když jsme si jeden od druhého zapálili své ručně vyrobené pochodně, rozdělili jsme se na dvě části a vydali se s pochodněmi k Labi a Orlici, kde jsme je zabodali do připravených polystyrénů a nechali je odplouvat po proudu řek. Po pár minutách jsme se mi i naše pochodně opět setkali, za tajemného večerního osvětlení nedalekého mostu, u soutoku obou řek. Opět na dlouhou dobu jeden z nezapomenutelných rituálů.

Programů byla obrovská nabídka. Od nejrůznějších fyzických aktivit, her venku i v klubovně, icebreakery, orvávačky apod. či rukodělné – Quilling (papírový filigrán – tvoření z proužků papíru), šperky z umělé pryskyřice, dřevěné či korálkové šperky, vodní rakety z pet lahví apod. Také jsme si mohli vyzkoušet jak jsou na tom naše mozkové závity buď v úžasné sekci Hry a hlavolamy, či Jak zvítězit nad svou pamětí nebo třeba Šifry. Ale ne všichni si chtěli jen hrát a lámat si hlavičky. I pro ty tu byly téměř nekonečné řady programů. Přece se celá akce jmenuje Výměna Zkušeností. Tak například Bodování v oddílech, Celotáborové hry, Cykloturistika, Pravidla nejen v oddíle atp. Bylo toho opravdu mnoho a nedá se tu všechno vypsat. Také tu byla možná i „pastva pro duši“ jako například bubenický workschop.

Samozřejmě ani nechyběla Čajovna u Poutníka a herna deskových her jíž vládl nezapomenutelný Bobo. Ale to samozřejmě není zdaleka všechno, co se dalo na CVVZce zažít a vyzkoušet. Kdo si to nevyzkoušel a nezažil, tak neví, co se všechno nedá slovy jen napsat. Složení lektorů bylo také úžasné, jak profesionálové, tak „obyčejní“ lidé z různých sdružení, přijeli předat své zkušenosti všem ostatním.

Jednoduše čtyři dny naplněné zážitky a ukončené dalším nezapomenutelným rituálem. K závěrečnému ceremoniálu jsme se sešli v nedaleké tělocvičně v sobotu večer. Na místě nás přivítala folková skupina Marien, která nás zároveň provázela celým večerem. Napjatě jsme čekali, s čím přijdou pořadatelé, zda bude závěrečný ceremoniál stejně emotivní, jako ten úvodní.

Naše očekávání bylo brzy naplněno. Do sálu v rytmu známé mantry vtančily čtyři vodní víly, které představovaly čtyři východočeské řeky – Labe, Metuji, Kněžnu a Orlici. Víly vlily do hliněné nádoby vodu z výše zmíněných toků a potom utvořily ze všech účastníků čtyři prameny, které dovedly k samotnému soutoku a umožnili jim vložit do nádoby minci s přáním. Během večera byly předány Březové lístky, tentokrát ve větším množství, než bývá na CVVZ zvykem, neboť, jak pronesli Kolčava s Démonem, kteří předávání zaštitovali, je potřeba znovu začít šířit poselství BL dál, mezi své členy.

Co tedy zbývá nakonec? Samozřejmě obrovský dík všem pořadatelům v čele se skvěným a nepostradatelným náčelníkem Ondrou Knotkem, který byl snad vždy a všude, stále usměvavou Ivou Rýmou Vejvodovou a starostlivou Nikol (jejímuž miminku přeji co nejvíce zdraví). Jednoduše všem jejichž jména si už tak zcela nepamatuji. Celá CVVZka je zážitek nejen na celý následující rok, ale i na celý život. Nálada, která na místě panovala byla velmi přátelská a moc pohodová. Myslím, že nemluvím jen za sebe, ale už teď se těším na příští rok do Šumperka a těším se i na všechny lidičky, s kterými se opět setkám.


Takto CVVZku viděla Jitka Kulhánková z 230.PS Záře

Fotky použité u článku pochází od Ivany Kožíšková z 177.PS

Fotky od všech účastníků najdete na http://cvvz2011.rajce.idnes.cz

Publikováno: úterý, 13.12.2011 0:28 Vložil: Michal Krtek Rejzek

Související odkazy

Přiložené fotografie

« Zpět na výpis článků

© 2019 Pražská organizace Pionýra | praha@pionyr.cz