Jak KLÍČÍ lektor

Vypadá to na první pohled poměrně jednoduše. Vezmou se ta správná semínka, a položí na navlhčený filtrační papír. Pak už stačí jen udržovat po dobu dvaceti dnů správnou teplotu a už se objevují první klíčky budoucích lektorů.

Jak KLÍČÍ lektor

No, tak jednoduché to zase není. Přestože máte občas pocit, že lektor skoro nic nedělá. Jen tak nechá plynout proces, a ostatní se jen tak lehce učí, jako by se pluly v loďce… Ne opravdu to tak snadné není. Ba naopak, čím je učení snadnější pro žáky, studenty, účastníky či jiné zájemce, tím náročnější je to pro lektory.

Náš modul lektor organizátor má úkol o to složitější, že jeho zadání nebývá zpravidla ani přesně zformulováno. Musí tedy začít analýzou potřeb organizace a výchozích předpokladů účastníků a až na základě těchto znalostí určit vhodné vzdělávací cíle.
Toto téma nám vydalo dokonce na celý první školicí víkend našeho modulu. Bylo třeba ujasnit si, jak bude vypadat typický účastník našeho kurzu, odlišit čím se liší dospělý od mládežníka a také si všimnout alespoň základních stylů učení. Asi nejdůležitější části – formulaci vzdělávacího cíle jsme věnovali dokonce celý půlden. Šlo přitom o jasné, specifické a měřitelné formulování cíle v oblasti rozumové, psychomotorické či afektivní. Také jsme však nechtěli opustit rámce neformálního vzdělávání sledováním rozvoje postojů, zvyšováním dovedností a přísunu znalostí.
To už jsme ale dospívali k samým výšinám teoretických základů vzdělávání a bylo třeba vrátit se opět nohama na pevnou zem.

K druhém víkendovému setkání, které proběhlo na malebné základně uprostřed zasněžené Vysočiny na začátku prosince, jsme se překlenuli prostřednictvím domácího úkolu z komunikace. Rozborem úkolu z komunikace se skupinou jsme otevřeli velké další téma – komunikace lektora. Každý z účastníků musel uznat, že má o čem přemýšlet, když sám sebe viděl prostřednictvím kamery. Začal si všímat kolik neužitečných informací poskytuje a které užitečné naopak zamaskuje. A protože vzdělávání je proces, ve které interagují všechny zúčastněné strany i samotní lektoři kurzu na sobě lecco objevili. Alespoň to pro nás všechny znamenalo, že jsme lidé a že si „v podstatě“ , „jakoby“ rozumíme – „čili“ každý používá nějakou tu komunikační vatu…


Text a foto Jiří Tomčala

Publikováno: pondělí, 31.01.2011 18:34 Vložil: Michal Krtek Rejzek

Související odkazy

Přiložené fotografie

« Zpět na výpis článků

© 2019 Pražská organizace Pionýra | praha@pionyr.cz