Já, kluk z PS Mír Domažlice na Kamínkách
Asi tak jako na Ježíška jsem se těšil na Kamínka 2012. Noví kamarádi, zkušenosti, nápady a hlavně spousta zábavy od pátku až do neděle. Vyrobit motor pro vesmírnou raketu. Pro mě nelehký úkol, ale jelikož jsem opravdu chtěl odletět se všemi na planetu Kamínka, nic jiného mi nezbylo. Tak to byl první úkol, který na nás čekal hned po příjezdu a byl součástí příjemného slavnostního zahájení.
Vybrat si z široké nabídky všemožných dílen, diskusí, seminářů a
dalšího nebylo vůbec jednoduché. Třeba já začal s geocachingem,
o kterém jsem toho doposavad moc nevěděl, a musím říct, že po hodině a
půl jsem měl chuť vyrazit ven s GPS navigací v ruce a hledat schované
kešky. Ale to už jsem měl na programu něco jiného. Měl jsem si totiž
vyrobit loutku. Ano já sám, svýma rukama. Namalovat, vybarvit a dokonce
vystřihnout. Po tomto heroickém výkonu jsem spěchal na oběd a těšil se,
co na mě čeká odpoledne.
Seminář o výchovném programu „Jsme na jedné lodi“ byl jak jinak než
zajímavý. A to se přiznám, že moc na semináře nejsem. Pak přišla moje
chvilka. Trošku se vyblbnout a vydat ze sebe nějakou tu energii v podobě
lezení na nízkých lanech. Do večeře bylo přeci jenom dost času, a tak
jsem se rozhodl, že se ještě zajdu podívat na to, jak se vaří
v přírodě. Další zajímavá a hlavně důležitá věc, ale jak jsem se
v úvodu zmínil, můj cíl nebyl jen dozvědět se něco nového, ale
i najít třeba nové kamarády. A tak místo vaření v přírodě, jsem se
zúčastnil soukromé diskuse s názvem „Drbání v přírodě.“ Po
večeři následovala diskusní dílna propagace Pionýra, kde opravdu bylo
o čem diskutovat, a na odlehčení jsem si vyzkoušel, jaké to je být
omezeným malířem. A pozdní večer byl opět ve znamení zábavy, přátel,
dobrého čaje v čajovně a kytary.
Den třetí byl dnem odjezdu. Nemůžu se ale nezmínit, že i na nedělní
dopoledne byl připraven program, kterého jsem se i já zúčastnil. Vybral
jsem si seminář o dětech se speciálními vzdělávacími potřebami.
Jedním slovem paráda. Pak už jen sbalit saky paky a hurá domů. No hurá asi
ne, ale nedá se nic dělat.
Domů jsem přijel s pocitem, že zase vím o něco víc a že mám zase o nějakého kamaráda víc. A kvůli komu to je všechno? Napovím, začíná na P a ve znaku má vlaštovku.