Ne vždy to byl úkol jednoduchý, protože ani ti nejotrlejší jedinci nevydrželi od rána do večera neustále udržovat svoji pozornost na nejvyšší možné míře.
Je proto jasné, že prvotní motivace získat vše potřebné pro kvalitní práci instruktora se během sobotního odpoledne proměnila na touhu po odpočinku, kávě, čaji a čerstvém vzduchu – což nakonec vedlo k přestávkové honičce ve sněhových uličkách (více bude vidět až z fotografií).
V kurzech NIKOLIV nikdy nešlo o pouhý přenos informací, snažili jsme se proto neustále využívat konkrétní zkušenosti a prožitky.
Protože budou instruktoři ve své další činnosti rozvíjet osobnost dětí, zeptali jsme se, co dal Pionýr jim:
* Zvýšila jsem si sebevědomí, našla jsem partu lidí, která mi projevila uznání a pomohla k seberealizaci.
* Pionýr mě naučil nebát se komunikace.
* Dal mi způsob chování, kladný přístup k lidem a k dětem, rozumný přístup k řešení problémů.
* Kdybych nepoznal svoji pionýrskou skupinu, tak seděl doma a nejezdil bych každý měsíc na výlety a o prázdninách na tábor. Jsem rád, že jsem ji potkal…
* Díky Pionýru si vážím přátelství, stal jsem se sebevědomější. Nikdy jsem si moc nevěřil a teď se setkávám i respektem a uznáním druhých.
* Nyní se dokážu zapojovat do větší skupiny lidí – stal se ze mě i trochu extrovert.
* Rozvinul moji samostatnost.
* Bez Pionýra bych nepoznala své nejlepší kamarády a nezažila všechny ty bezvadné akce. Naučila jsem se spolupracovat.
* Dal mi zkušenosti, trpělivost, sebepoznání i umění poradit si. Našel jsem přátele a místo ve společnosti.
Text Ivanka Macháčková, foto David Urban.
