Sešli jsme se tradičně u trafiky na Dejvické, ovšem netradičně jsme nejprve zamířili k Národnímu muzeu na zahájení akce. Přivítal nás doktor přírodovědec, sběrač motýlů, který nás poprosil o rozšíření muzejní sbírky o vzácné exempláře pohybující se na vymezeném území nedaleko Prahy. Tedy o co šlo? Dostali jsme mapu Brd s dvanácti vyznačenými místy, kde se plnily jednotlivé úkoly a s označením místa závěru Lovu, kam měli všichni v daný čas přijít na vyhodnocení. Naším úkolem bylo navštívit co nejvíc stanovišť a co nejlépe splnit na každém z nich daný úkol.
Rozhodli jsme se jet až do Řevnic, ačkoliv všechny ostatní skupiny (celkem soutěžilo pět skupin) vystoupily už o stanici nebo o dvě dřív. Vymotali jsme se z města a hned na kraji lesa nás čekalo první „lovení motýla“ (vystřihování motýla na čas). V podstatě jsme se pohybovali téměř jen po neznačených cestách, tedy jsme se prošli úplně jinudy, než to známe. Po cestě jsme navštívili celkem sedm kontrol a na každé z nich plnili jiný úkol, přičemž se děti víceméně pravidelně střídaly, aby každý přispěl svým dílem do síťky. No ano – síťka na motýly nám byla věrným společníkem na cestách necestách. Celkem jsme ji v různých obměnách použili asi třikrát, kupodivu vždy úspěšně. Za připomenutí myslím stojí například kontrola – kde bylo třeba umístit motýly dle jejich výskytu do mapy světa, s čímž si děti v čele s Honzíkem celkem hravě poradily. Na jiných kontrolách bylo zase potřeba ulovit motýla poslepu s navigací kolegů lovců, nebo si pro něj vylézt pár metrů nad zem.
Nezapomněli jsme ani na to, že jsme pro tento měsíc v Nebrasce, takže po obědě proběhla etapa celoroční hry. Úkolem bylo bránit amerického prezidenta Lincolna – (zde uctěme památku Krtkova cedníku…) před útokem ostatních. Nejúspěšnější byl Martin, tedy pro příště bude vybírat, v jakém státě budeme příště zastavovat.
Okolo třetí odpolední jsme se všichni sešli na blíže nespecifikovatelném vrcholku Brd, kde po relativně dlouhém sčítání následovalo vyhlášení s předáváním diplomů a odměn (dostali jsme třeba šálu, klobouček atp. ;-)). Naše skupina se umístila na krásném středním třetím místě. Pak jsme se vydali na vlak a vzhledem k tomu, že jsme stihli dřívější, než se plánovalo, byli jsme doma o půl hodinky dřív.
Text Téra, foto Krtek – 45.PS Praha 6, Dálava
