Vybrat si z široké nabídky všemožných dílen, diskusí, seminářů a dalšího nebylo vůbec jednoduché. Třeba já začal s geocachingem, o kterém jsem toho doposavad moc nevěděl, a musím říct, že po hodině a půl jsem měl chuť vyrazit ven s GPS navigací v ruce a hledat schované kešky. Ale to už jsem měl na programu něco jiného. Měl jsem si totiž vyrobit loutku. Ano já sám, svýma rukama. Namalovat, vybarvit a dokonce vystřihnout. Po tomto heroickém výkonu jsem spěchal na oběd a těšil se, co na mě čeká odpoledne.
Seminář o výchovném programu „Jsme na jedné lodi“ byl jak jinak než zajímavý. A to se přiznám, že moc na semináře nejsem. Pak přišla moje chvilka. Trošku se vyblbnout a vydat ze sebe nějakou tu energii v podobě lezení na nízkých lanech. Do večeře bylo přeci jenom dost času, a tak jsem se rozhodl, že se ještě zajdu podívat na to, jak se vaří v přírodě. Další zajímavá a hlavně důležitá věc, ale jak jsem se v úvodu zmínil, můj cíl nebyl jen dozvědět se něco nového, ale i najít třeba nové kamarády. A tak místo vaření v přírodě, jsem se zúčastnil soukromé diskuse s názvem „Drbání v přírodě.“
Po večeři následovala diskusní dílna propagace Pionýra, kde opravdu bylo o čem diskutovat, a na odlehčení jsem si vyzkoušel, jaké to je být omezeným malířem. A pozdní večer byl opět ve znamení zábavy, přátel, dobrého čaje v čajovně a kytary.
Den třetí byl dnem odjezdu. Nemůžu se ale nezmínit, že i na nedělní dopoledne byl připraven program, kterého jsem se i já zúčastnil. Vybral jsem si seminář o dětech se speciálními vzdělávacími potřebami. Jedním slovem paráda. Pak už jen sbalit saky paky a hurá domů. No hurá asi ne, ale nedá se nic dělat.

Domů jsem přijel s pocitem, že zase vím o něco víc a že mám zase o nějakého kamaráda víc. A kvůli komu to je všechno? Napovím, začíná na P a ve znaku má vlaštovku.