Absolvovala Gercenův pedagogický institut v Petrohradě, interní aspiranturu v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV.

Pracovala na Pedagogické fakultě UK v Praze, odkud byla v roce 1970 (za trest) přeložena do Ústavu pro učitelské vzdělávání UK, později Ústředního ústavu pro vzdělávání pedagogických pracovníků. Tam se zabývala organizací a resortním výzkumem v oblasti dalšího vzdělávání učitelů.
V roce 1990 byla rehabilitována a jmenována docentkou pro obor pedagogika a obnovila svou pedagogickou činnost na PedF UK. V současné době byla v důchodu.

Působila v pionýrském hnutí v různých funkcích – byla vedoucí oddílu i členkou Ústřední rady Pionýrské organizace ČSM. V únoru 1968 se stala členkou prozatímního vedení Pionýra pro země české a moravské, později členkou vedení České rady Pionýra, to ovšem pouze do r. 1970. Následně působila pouze v pionýrském oddíle Práčata (PS Modřanská trojka) na Praze 4.
V roce 1990 neodmítla nabídku znovu se spolupodílet na oživení samostatného Pionýra a jako vedoucí jedné ze sekcí na vědecko-pedagogické konferenci na podzim 1990 tak přispěla k formulování programových východisek obnoveného svrchovaného Pionýra.

Z jejích prací připomínáme jednu zásadní:
Rozvíjení společenské aktivity žáků: Studie o mravní výchově dětského kolektivu (SPN, 1968)

Cílem práce je přispět k řešení některých otázek pojetí výchovy a společenské aktivity dětí a k jejich realizaci v praxi, přičemž důraz je položen na formativní význam kolektivní činnosti dětí v mimoškolní době. Po nastínění obecných filosoficko-pedagogických východisek vysvětluje autorka příčiny a podmínky aktivního či pasivního chování dětí, rozebírá úlohu pedagoga na této výchově a hledá způsoby, jimiž lze pronikat k mravnímu vědomí dětí. K tomuto účelu využívá i sociometrických metod.