Velikonoce na Slovensku – SLOVENSKÝ RÁJ

O Velikonocích se 45.PS Praha 6, oddíl Dálava a 32. PS Pláňata, oddíl Lenochodi vydali poněkud dále než bývá obvyklé. Na Slovensko se tak často nedostanem a tak velikonoční prodloužený víkend byl ideálním řešením. Jak jsme se měli a co jsme dělali se můžete dočíst dále.

Fotka k článku

Sešli jsme se na Dejvické kolem půl jedenácté večer a vyrazili na Hlavák, kde na nás čekal Heri s Kačou a dalšími třemi mladými účastníky naší skvělé výpravy. Náš vlak přijel s hodinovým zpožděním, ale z Prahy nakonec vyrážel celkem na čas. Nafasovali jsme deky, polštáře a prostěradla, ustlali si a šli spát, těšíce se na probuzení pod slovenskými Tatrami.

A bylo ráno, den první. Po rychlém přesunu ve Spišské vsi na vlak do Vydrníku jsme za pár minut vystupovali ve Vydrníku, šťastní že jsme konečně tam. Došli jsme do kempu, ubytovali se, najedli a hned jsme vyrazili na první průzkumnou cestu do Hrdla Hornádu. Po návratu jsme se navečeřeli a my jsme začali hrát naší Nevadskou hazardní soutěž – pro dnešek ruletu. Byli jsme po tom cestování a první výpravě dost vyčerpání, takže kolem desátý jsme zalezli do postelí a usnuli.

Každý další den se opakovalo to samé schéma počasí. Dopoledne bylo krásně, takže jsme snídali pěkně venku na lavicích a odpoledne více či méně, ale vždy sprchlo. Díky takovému deštíku jsme se i v pátek zdrželi na Kláštorisku (kde jsme si zahráli na česko-slovenský slovník). Pak jsme cestou kolem řeky Kysel a přes rozcestí na konci Suché Bělé došli zpátky do kempu, akorát v čas večeře. Děti také objevili kouzlo místní restaurace a došli si tam na zákusek. Potom proběhla další hazardní hra – tentokrát Dostihy a sázky. Trochu se nám to protáhlo, takže pak už jen vysprchovat a spát.

Ráno jsme si s Herim a s Pepou přivstali a šli do Hrabušic nakoupit. Kolem deváté jsme byli zpět a mohla být snídaně. Naše dvě skupiny se pak na den rozdělili, a zatímco Heri se svými dětmi, Kačou a nemocnou Kájou zůstali v kempu, já s ostatními vyrazila na Piecky, a musím říct, že je to podle mě asi nejhezčí cesta na Slovenském Ráji. Cestou do rokle jsme si zahráli pár her, v rokli jako takové totiž nic moc hrát nejde. Vodou a dřevěnými, případně kovovými žebříky jsme se pomalu a v občasném dešti došplhali zas až na rozcestí nad Suchou Bělou, kde jsme si dopřáli dlouhý a vydatný oběd. A kolem půl šesté jsme byli zase dole v kempu. Bohužel celkem hustě pršelo, takže jsme zalezli a teprve po večeři, kterou nám vařil převážně Heri, se sešli na jedné chatce a zahráli si hru na motivy Activit. My jsme pak ještě před spaním zahráli hazardní Oko a šli jsme spát.

Neděle byla jako stvořená pro procházku Suchou Bělou. Úspěšně jsme zdolali oba velké vodopády, které po cestě jsou, užívali si dlouhé dřevěné žebříky a udělali spoustu fotek. Nahoru jsme vyšli akorát v čas oběda. Protože bylo vážně hezky, tak jsme tam s radostí chvíli poseděli, bohužel ale takový nápad mělo ještě tak minimálně padesát kolemjdoucích. Pak jsme vyrazili přímou cestou dolů. Po návratu jsme ještě před večeří udělali pětiboj skupin – hrál se terénní golf, baseball, skok do dálky, hod kamenem a přetahování. Výsledek byl nerozhodný a tak si děti mezi sebe rozdělili sladkou odměnu v podobě Studentské pečeti. Po večeři jsme zase šli zákuskovat do restaurace, děti sledovali napínavý hokejový zápas, pletli se pomlázky a barvila vajíčka, a taky bylo potřeba trochu začít balit. Nám zbývala poslední hazardní hra – tentokrát kostky. Největším hazardním hráčem našeho pobytu v Las Vegas se nakonec stal Honza, po úporném zápasu s Davem.

A bylo pondělí, den poslední. V klidu jsme posnídali, zabalili, uklidili, kluci vyšupali holky a dostali od nich výslužku. Pak jsme vyrazili na vlak a skoro celý den se kodrcali do Prahy. Štěstí že vlak měl jídelní vůz :-). Sláva nazdar výletu.


Článek sepsala dálavanka Téra

Publikováno: úterý, 28.04.2009 11:56 Vložil: Michal Krtek Rejzek

Související odkazy:

Přiložené fotografie:

Poleženíčko ve vlaku Výlet do hrdla Hornádu Barvení vajíček Pod velkým vodopádem - Piecky Důkaz, že jsme tam byli :-)

« Zpět na výpis článků

© 2017 Pražská organizace Pionýra | praha@pionyr.cz